Po velmi úspěšné podzimní návštěvě v ZOO Plzeň v rámci „Setkání kmotrů zvířat“ naše škola dostala pozvánku pro letošní nejlepší sběrače starého hliníku na „Mikulášskou nadílku“. Ta se konala v sobotu 9. 12. v 15 hodin v prostorách „Strašidelného sklepení“ na statku Lűftnerka v horní části zoo. Sraz jsme si dali ve 14 hodin u horní brány a ukončení naplánovali na zavírací dobu (v 17 hod.) u brány spodní. Všech 12 účastníků této akce, já a paní učitelka Aulová, jsme prošli přes Dinopark až k vyhlídce na Plzeň. Většina dinosaurů však byla „zaplachtovaná“, a tak jsme se v této části zoo moc nezdržovali. Prvními živými tvory, kteří se nám ukázali, byli jeleni ve výběhu těsně před statkem. Protože do patnácté hodiny zbývalo ještě dost času, udělali jsme okruh okolo králičích kotců, výběhu s nutriemi, přes pravěkou vesnici a z kopce dolů až k výběhu, teď už spících, medvědů. V této chvíli nám nezbylo, než opět vyjít ten strašný kopec ke statku. Tam se totiž „stála fronta“ na mikulášskou nadílku. Jen jsme se zařadili, už důstojně přicházel Mikuláš s andělem. Kde je čertovská družina jsme věděli dávno. Z potemnělé kovárny se neustále ozývaly podivné zvuky a řinčení řetězů. Letos naštěstí chyběli strašní KRAMPUSÁCI. Ti byli také důvodem, proč jsme raději naše prvňáky nechali doma. Po příchodu Mikuláše to už šlo „ráz na ráz“. Každý řekl básničku. Slíbil, že nebude zlobit, a … a dostal sáček sladkostí. Z našich dětí velmi překvapilo pěvecké trio, které sborově a na celou kovárnu odzpívalo oblíbenou písničku „Rolničky, rolničky“. A navíc všechny sloky! To ztichlo celé Strašidelné sklepení. Čerti za námi vyběhli až před statek. A tam jsme se s nimi vyfotili. Anděl stihl doběhnout až na poslední chvíli! Po nadílce byl čas dojít si na „něco teplého“ a prozkoumat, co je v balíčku od Mikuláše. Od statku jsme se loudavým krokem vydali do spodní části zoo. Okolo dikobrazů, nosorožců, hrochů a žiraf nás cesta zavedla do obchůdku se suvenýry. Po nákupu, při kterém nás neustále „popoháněla“ nervózní paní prodavačka (chtěla už zavírat), byl čas na prohlídku dalších prostor zoo. V 16,45 hod. jsme opustili pavilon nočních živočichů. Venku nás nemile překvapilo, že i tam byla tma. Zoo totiž nemá pouliční osvětlení. Na poslední chvíli jsme ještě stačili „proběhnout“ tropickou část s krokodýlem, pozdravit tučňáky a nasměrovat se potemnělou zoo k hlavní bráně, kde už na děti čekali rodiče. Jako poslední věc jsme si na památku udělali fotku u rozsvíceného anděla a u stejně nasvíceného slona, to pro štěstí. Ty tři hodiny prostě utekly „jako voda“. Rozhodně jsme si to užili lépe, než maminka, která v 17,05 se svým asi tak šestiletým čertovsky nazdobeným synkem dorazila, k už uzavřené pokladně, s tím, že jdou na slíbenou Mikulášskou nadílku. Ten „řev a slovní výrazy“ nazdobeného, zklamaného a hodně vzteklého dítěte bych Vám přál slyšet. My však před odchodem ze zoo kromě nadílky dostali i pozvání na další, už jarní, návštěvu. Třeba na „Vynášení zimy“ nebo „Otevírání České řeky“.
Zapsal J. Bican
