Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzimní vlastivědný zájezd s pořadovým číslem 47

23. 10. 2019

Letošní, už čtyřicátý sedmý, vlastivědný zájezd se díky různým okolnostem konal v nezvykle pozdní době. Až dosud jsme byli zvyklí na termín kolem svátku sv. Václava, tedy nejlépe 28. září. Letos jsme vyjeli až v sobotu 12. října - v den celonárodního smutku za nedávno zemřelého zpěváka Karla Gotta. Zpoždění však nijak neohrozilo náš program. Naopak. Sluníčko krásně hřálo, houby rostly i kolem turistických stezek a brdská krajina už hýřila podzimními barvami. Navíc jsme během cesty  zavzpomínali i na Karla Gotta, neboť pan řidič autobusu je velkým obdivovatelem tohoto zpěváka, a tak nám jeho nejznámější písničky nejen pouštěl, ale i zpíval. Celodenní program byl založen na šesti zastávkách na jižním a západním okraji Brd v prostoru mezi Spáleným Poříčím a Hořovicemi.
První navštívenou, a přiznejme si, v našich krajinách nezvyklou památkou z roku 2014 byla buddhistická stúpa. Jde o chrám ve tvaru zvonu na jehož vrcholu je usazený Buddha v meditační poloze se zkříženýma nohama, nad jehož hlavou je vztyčena zdaleka viditelná pozlacená část, které se říká „diamant“. Chrám se má ke zklidnění duše obcházet ve směru hodinových ručiček. Tato zvláštnost se nachází na výšině u obce Těňovice.
Bodem číslo dvě byla naprostá novinka - na jaře letošního roku zpřístupněná Šťastná věž s restaurací na okraji Spáleného Poříčí. V rámci vstupenky na věž dostaly děti i kelímek limonády a byla pro ně připravena nafukovací skluzavka. To nemělo chybu! Zvláště té skluzavky si děti moc a moc užily.
Po hodině „rajtování“, skákání a klouzání jsme se vypravili na další cestu. Našim cílem bylo Atommuzeum v Míšově. Zde nás už u nenápadné boudy v bývalém supertajném vojenském prostoru očekával náš průvodce. To byl „zlatý hřeb“ tohoto vlasťáku. Dostali jsme se do podzemních prostor, kde byly skladovány jaderné hlavice, které v případě použití mohly natropit obrovské škody na majetku a životech za naší západní hranicí. Ve skladu mohlo být v zemětřesení odolných kontejnerech uskladněno až 60 ničivých hlavic. Tento nejutajovanější objekt byl pro všechny velkým překvapením.
Stísněnou náladu z předchozí prohlídky jsme se rozhodli setřást procházkou nádhernými brdskými lesy. Naší „konečnou zastávkou“ byla dechberoucí Jindřichova vyhlídka u Zaječova. Je opravdu úžasná. Ze skály s litinovým zábradlím je vyhlídka nejen na temně zelené lesy, ale hlavně na zříceninu romantického  hradu Valdek, který obdivoval i náš romantický básník Karel Hynek Mácha. Po cestě na vyhlídku, i z ní, děti sbíraly houby. V tomto směru brdské lesy nezklamaly. Nálezy hub jsem ani nestačil čistit a kontrolovat. Všechny igelitové pytlíky byly za chvilku plné.
Pátou zastávkou byl bývalý klášter augustiniánů v Zaječově, který je spíše známý pod názvem Svatá Dobrotivá. Paní průvodkyně nás provedla jak nádherným kostelem, tak i přilehlými ambity. V kostele, který je součástí kláštera, je pohřben i Oldřich Zajíc z Valdeka, zakladatel a majitel nedalekého hradu.
Návštěvu zříceniny hradu Valdek jsme už z časových důvodů museli odložit na některou z příštích výprav. Čas nám to už nedovolil. Stihli jsme však zastavit ještě v Rokycanech na náměstí, kde právě vrcholilo vinobraní. Každý si zde koupil něco dobrého „na zub“.
Přestože jsme na letošní podzimní vlasťák vyjeli až v polovině října, vůbec jsme nelitovali. Tu správnou atmosféru loučení s létem nám připravila sama příroda – sladce hřející sluníčko, vůně hub a daleké výhledy na brdské lesy se skrytými tajemstvími.                                                                         

Už se všichni těšíme na „48“. 
Na shledanou na jaře 2020.

Zapsal J.Bican, 12.10. 2019

Fotografie: zde 

47vv.jpg