V sobotu 8. října 2022 se opět po půl roce uskutečnil oblíbený vlastivědný zájezd. Tentokrát byl podzimní a v pořadí již s číslem 49. Už delší dobu část osazenstva autobusu tvoří žáci ze ZŠ Kaznějov. Tak tomu bylo i v tomto případě (35 cestovatelů z Dolní Bělé a 8 z Kaznějova). Rychlý přesun po dálnici směrem na Rozvadov, pak sjezd na Tachov – tak začala naše cesta za poznáváním v tento podzimní, sluncem prohřátý, den. První zastávkou byla Jízdárna ve Světcích. V rámci naší republiky jde o naprostý unikát, neboť se svou rozlohou 60,2 x 52 m a výškou 26,3 m jedná o největší jízdárnu v ČR a po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni o druhou největší jízdárnu v celé Evropě. Prostě něco unikátního! Navíc nás po tomto „skvostu“ prováděl velmi zábavný průvodce pan Pavel Voltr v dobovém kostýmu se svou malou pomocnicí. Obrovskou stavbu jsme pod jejich vedením doslova „prolezli“ od krovů až k podzemním prostorám, kde se shromažďoval hnůj od 24 zde ustájených koní. Dětem se pochopitelně nejvíce líbila lóže knížete Windischgrätze, odkud je fascinující výhled na vlastní plochu jízdárny, kde se proháněla i filmová Marie Terezie při natáčení nedávno uváděného seriálu. To však nebyl jediný zážitek. Během prohlídky došlo i na několik kostýmovaných převleků! Venku nás pan Voltr seznámil i se stavbou zámku Světce a zbytky Paulánského kláštera. Prohlídka trvala skoro dvě hodiny, ale se zábavným průvodcem nikdo čas nevnímal. Ale vyhládlo nám! Naštěstí jsme měli v „podhradí“ objednánu „prohlídku“ útulné cukrárny. Každý si dal to, na co měl momentálně chuť. Přejezd k rozhledně Vysoká nebyl dlouhý – vždyť je to jen 5 km. Z výšky 25 m jsme viděli zachovalé zbytky městského opevnění Tachova i památník vítězné husitské bitvy v rámci 3. křížové výpravy proti vzpurným Čechům. Bitva se uskutečnila 4. 8. 1427. Křižáci tehdy potupně utekli, Prokop Holý se svými bojovníky město dobyl a krvavě vyplenil. V samotném Tachově jsme si udělali představu o mohutnosti opevnění, navštívili Krvavou uličku, prohlédli se leteckou pumu z 2. světové války, která naštěstí nevybuchla, zastavili se u tzv. milníků času, nakoupili turistické vizitky na zámku a pověděli si i o tom, co jsou to smírčí kříže. Na závěr výletu, to už nádherně hřálo odpolední slunce, na nás čekala procházka spadaným listím mohutným stromořadím k Windischgrätzovu minerálnímu prameni. Ten jsme pochopitelně ochutnali! Kdo neměl chuť na minerálku, mohl vedle vyzkoušet „stezku bosýma nohama“. Den se skutečně mimořádně vydařil. Závěrečnou tečkou byla, jako obvykle, bohatá tombola při zpáteční cestě do Dolní Bělé. Už se všichni moc těšíme na jaro 2023, kdy by měl proběhnout jubilejní „vlasťák“ s kulatým číslem – 50. Kam vyrazíme? To je zatím velkým tajemstvím.
Zapsal Jaroslav Bican